Jaké jsou základy? Velkou součástí náboženského života je víra (nebo snaha věřit), že jsme v Božích rukou. Máme se učit, jak mu důvěřovat. Pokud to chceme dělat, musíme vědět, co On chce. Tím nemyslím, že bychom měli vědět "nějaké věci, které by Bůh chtěl". Mluvím o tom, co Bůh klade na první místo. Jaká je cena, na kterou upírá svůj zrak? Co chce ze všeho nejvíc?
Pokud se nějakou dobu zabýváte náboženstvím, pravděpodobně byste dokázali sestavit dlouhý seznam věcí, které Bůh chce. Chce, abychom se dostali do nebe. Chce, abychom milovali své bližní. Chce, abychom bojovali proti zlu. Chce mír na zemi. Chce, abychom se mohli svobodně rozhodovat... seznam by mohl pokračovat. Ale i tento krátký výčet ukazuje, že mezi jednotlivými věcmi, které Bůh chce, existuje určité napětí. Chce mír, ale chce, abychom se postavili zlu. Chce, abychom se sami rozhodovali, ale chce, abychom si vybrali nebe. Pouze jeden z jeho cílů může být na prvním místě - a tato vládnoucí láska uspořádá a podřídí vše ostatní, co chce.
Obrátíme-li se k Písmu, budeme jen těžko hledat zřejmou definitivní výpověď o tom, co chce Pán ze všeho nejvíc. Ve Starém a Novém zákoně obvykle nemluví o tom, co chce - spíše mluví o tom, co je pro nás dobré. Existují však výjimky. Říká například: "Chci, abyste se stali dobrými lidmi:
"Přišel jsem poslat na zem oheň, a jak bych si přál, aby už vzplál!" (Mt 24,7). (Lukáš 12:49). (Všimněte si, že oheň symbolizuje lásku.)
"To jsem vám řekl, aby ve vás zůstala má radost a aby vaše radost byla plná." (Jan 15:11)
"Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já... A já jsem jim zvěstoval a budu zvěstovat tvé jméno, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich." (Jan 17:24, 26)
Učení nové křesťanské církve se výslovně zabývá tím, co chce Pán - co si přeje ze všeho nejvíc. Zde je dobrý příklad z "Boží prozřetelnosti":
"Duchovní láska je taková, že chce dát druhému to, co má, a v míře, v jaké je to možné, se těší ze svého bytí, svého pokoje a své blaženosti. Duchovní láska odvozuje tuto vlastnost od Božské lásky Páně, která má nekonečně mnoho takových vlastností. Z toho vyplývá, že Božská láska ... má za cíl nebe sestávající z lidí, kteří se stali nebo se stávají anděly, jimž je možné, aby Pán předal všechna požehnání a štěstí spojená s láskou a moudrostí a aby je v nich předal od sebe." (Božská Prozřetelnost 27.2)
Učení Nové církve také na mnoha místech říká, že Pán je láska sama. To znamená, že mu "vládne" čistá láska. Zde je několik učení, která usnadňují pochopení toho, co to znamená:
"Podstatu Boha tvoří dvě věci: láska a moudrost. Jsou však tři věci, které tvoří podstatu jeho lásky: milovat druhé mimo sebe, toužit být s nimi zajedno a učinit je od sebe požehnanými." (1 Korintským 3:1). (Pravé křesťanské náboženství 43)
"[Pán je] láska sama, jíž nepřísluší žádné jiné vlastnosti než čistá láska, a tedy i čisté milosrdenství vůči celému lidskému rodu, přičemž toto milosrdenství je takové, že chce všechny lidi spasit, učinit je věčně šťastnými a předat jim vše, co je jeho....". (Nebeská tajemství 1735).
Co si tedy Pán přeje ze všeho nejvíc? Pokud jste odpověděli: "Chce, abychom šli do nebe," jste docela blízko cíli. Ale já bych to vyjádřil tak, že Pán chce, abychom byli ze všeho nejvíc šťastní - tak šťastní, jak jen můžeme být. Chce s námi sdílet svou radost. To je skoro totéž, jako když řekneme, že chce, abychom šli do nebe - protože nebe ve skutečnosti znamená jen "místo, kde jsme s Bohem a kde nám Bůh žehná".
Samozřejmě existuje několik důležitých pravd, které tuto myšlenku kvalifikují. Pán chce, abychom byli co nejšťastnější - navždy. Našeho dlouhodobého štěstí si cení mnohem více než našeho krátkodobého štěstí. Což znamená, že v krátkodobém horizontu po nás žádá, abychom dělali spoustu věcí, které nemusí být nutně zábavné. "Nedělá mě to šťastným" je chabá výmluva pro ignorování Jeho učení. On ví, co je skutečná radost. A my?
Další výhradou, kterou je skutečně třeba učinit, je, že Bůh nás chce učinit šťastnými, ale jeho úsilí o to by se rozpadlo, kdyby nás nutil být šťastnými. Kdyby nám vnucoval svou vůli, už by nebylo žádné "my". Místo toho nás tedy činí šťastnými tak, jak jsme ochotni být. Dává nám tolik své radosti, kolik jsme ochotni přijmout.
Jak jsem řekl, tato učení jsou základy náboženství. O těchto věcech se mluví pořád, ale to proto, že jsou tak důležité. Potřebujeme správně pochopit základy. Pokud je pochopíme špatně - pokud je základ popraskaný - pak se zbytek naší víry může zhroutit.
Pro začátek musíme pochopit lásku, která vládne nad nebem i zemí.
