Co znamená prosit Pána o odpuštění?
Odpouští nám vždy? Odpouští nám automaticky? Pokud ano, proč o to žádat? A co vlastně znamená, že nám odpustil?
Podívejme se, co o tom říká Bible.
Jedna věc je, že je nám řečeno, abychom Pána prosili o odpuštění. Zde jsou dva příklady:
- "Potom to kněz spálí na oltáři podle ohnivých obětí Hospodinu. Tak kněz odčiní jeho hřích, kterého se dopustil, a bude mu odpuštěn." A tak se kněz vypořádá s hříchem, který spáchal. (Leviticus 4:35)
- "Tímto způsobem se tedy modli.... A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům." (Matouš 6:9-12)
Za druhé je zcela jasné, že musíme odpustit, aby nám bylo odpuštěno:
- "Neboť jestliže vy odpustíte lidem jejich viny, i váš nebeský Otec vám odpustí. Jestliže však vy neodpustíte lidem jejich viny, ani váš Otec vám neodpustí vaše viny." V tomto případě je třeba odpustit lidem jejich viny. (Matouš 6:14, 15)
- "Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí vše, co mu náleželo. Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže každý z vás ze srdce neodpustí svému bratru jeho provinění." (Matouš 18:34, 35)
- "Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte, a nebudete odsouzeni. Odpusťte, a bude vám odpuštěno." (Lukáš 6:37)
Zatřetí vidíme, že Pán je připraven odpustit:
- "Neboť ty, Pane, jsi dobrý a ochotný odpouštět a hojný v milosrdenství všem, kdo k tobě volají." (Žalmy 86:5)
- "Proto vám říkám, že její hříchy, kterých je mnoho, jsou odpuštěny, neboť mnoho milovala. Komu je však odpuštěno málo, ten miluje málo." (Lukáš 7:47)
- "Když začal vyřizovat účty, přivedli k němu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven..... Pán toho služebníka se nad ním slitoval, propustil ho a dluh mu odpustil." (Matouš 18:24, 27)
- "Když přišli na místo zvané Kalvárie, ukřižovali ho tam i se zločinci, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." (Lukáš 23:33, 34)
Zde jsou některá učení Nové církve, která vycházejí z těchto biblických pasáží.
1. Pán nevede účetní knihu (což je dobrá zpráva pro nás všechny!). Viz tento úryvek z knihy "Pravé křesťanské náboženství":
"Pán, který je sám milosrdenstvím, odpouští každému jeho hříchy a ani jeden z nich nemá člověku za zlé. Pán totiž říká: 'Nevědí, co činí' (ale to ještě neznamená, že hříchy jsou zrušeny); když se totiž Petr zeptal, kolikrát má svému bratrovi odpustit jeho provinění, zda až sedmkrát, Pán řekl: 'Ne do sedmi, to ti říkám, ale do sedmdesáti sedminásobku,' ('Matouš 18:21-22). Co tedy Pán neudělá?" (Pravé křesťanské náboženství 539)
2. Odpuštění je proces. Můžete si ho představit jako smyčku. Existují dvě fáze: "být ochoten odpustit" a "přijít, aby bylo odpuštěno". Dobře to popisují následující pasáže ze dvou Swedenborgových teologických děl:
"Většina lidí v církvi si myslí, že odpuštění hříchů zahrnuje jejich setření a smytí, podobně jako odstranění špíny vodou, a že po odpuštění lidé chodí čistí a neposkvrnění. Tato představa panuje zejména u těch, kteří připisují veškeré spasení pouze víře. Vězme však, že s odpuštěním hříchů je to úplně jinak. Pán, který je sám Milosrdenstvím, odpouští hříchy všem. Nicméně k jejich odpuštění nedojde, pokud člověk upřímně nelituje, nezdržuje se zla a poté nevede život ve víře a lásce a nečiní tak až do konce svého života. Když se tak stane, obdrží člověk od Pána duchovní život, který se nazývá nový život. Když pak s tímto novým životem pohlédne na zlo svého dřívějšího života, odvrátí se od něj a oškliví si je, je mu zlo poprvé odpuštěno. Neboť člověk je nyní Pánem udržován v pravdách a formách dobra a zadržován od zla. Z toho je patrné, co je to odpuštění hříchů a že k němu nemůže dojít během jedné hodiny ani během jednoho roku." (Arcana Coelestia 9014:3)
"Dalším omylem doby je domněnka, že když jsou hříchy odpuštěny, jsou také odloženy..... Když však tuto větu obrátíme, stane se pravdou, totiž že když byly hříchy odloženy, jsou také odpuštěny. Pokání totiž předchází odpuštění a bez pokání není odpuštění..... Pán odpouští všem lidem jejich hříchy. Neobviňuje ani nepřičítá. Přesto však nemůže tyto hříchy odejmout jinak než v souladu se zákony své Boží prozřetelnosti." (Božská Prozřetelnost 280)
3. Nemusíme se modlit za odpuštění. (Počkat, cože?) To je zajímavé. V modlitbě Páně, kterou učil Ježíš, se za odpuštění modlit MUSÍME. Ale přečtěte si tento úryvek z knihy "Pravé křesťanské náboženství":
"Po sebezpytování jsou pro člověka dvě povinnosti: modlitba a zpověď. Modlitba by měla být o to, aby se Pán smiloval, udělil sílu odolat zlu, kterého člověk litoval, a dodal náklonnost a náklonnost ke konání dobra, protože bez něj člověk nemůže nic dělat (Jan 15:5)…. Existují dva důvody, proč by se před Pánem neměla konat modlitba za odpuštění hříchů. Za prvé proto, že hříchy nejsou smazány, ale odňaty, a to se děje, když od nich člověk následně upustí a začne nový život. Kolem každého zla je totiž jako shluk připoután nespočet stesků; ty nemohou být odstraněny v jednom okamžiku, ale pouze jeden po druhém, jak se člověk nechává napravovat a obnovovat. Druhým důvodem je, že Pán, který je sám milosrdenstvím, odpouští každému jeho hříchy a nemá člověku za zlé ani jeden z nich." (Pravé křesťanské náboženství 539)
Za co bychom se tedy měli modlit? Pointa je poměrně subtilní. Ve výše uvedeném úryvku vidím, že v rámci procesu pokání se nemusíme modlit za odpuštění jako takové, protože během tohoto procesu jsme se již modlili za milosrdenství a sílu k tomu, abychom se polepšili. To jsou věci, o které ve skutečnosti prosíme, když se modlíme za odpuštění. Žádat Pána o odpuštění je jednání podle zdání. Je to užitečné cvičení, a proto to Pán v liteře Slova přikazuje, ale hlubší pravdou je, že v jeho očích jsme nikdy nebyli ničím jiným než odpuštěním, a to, zda skutečně dojdeme odpuštění, záleží na nás, ne na něm.
Shrnuto a podtrženo...
Být Bohem odpuštěn vždycky vyžadovalo nějaký čin z naší strany. Ve Starém zákoně museli lidé přinášet oběti. V Novém zákoně Ježíš lidi překvapil a učil je, že musí druhým odpouštět - a to mnohokrát. A nyní zde můžeme vidět, že k uzavření smyčky je zapotřebí i naše vlastní (těžké) dílo pokání.
Pointa tedy spočívá v tom, že existují dvě úrovně odpuštění od Pána: naše a jeho. Pán nám odpouští vždy. (Pokud jde o něj samotného, nikdy nám není neodpuštěno.) Ale ve skutečnosti se stáváme odpuštěnými teprve tehdy, když vykonáme svou část procesu; to je to, co umožňuje, aby odpuštění proudilo kolem smyčky.
[Tento článek byl upraven pro použití zde z prezentace Rev. Jareda Busse z listopadu 2023].
