Lidé jsou političtí. Staří Řekové nazývali městský stát "polis". Politika nám pomáhá zjistit, jak žít s ostatními lidmi, jak s nimi spolupracovat a jak s nimi vycházet ve velkých i malých společenstvích. Každý člověk má "hodnoty", tj. věci, kterých si váží nebo které má rád. Každý z nás jich má celou řadu a pravděpodobně neexistují dva lidé, kteří by měli stejnou řadu. Takže když se spojíme s podobně smýšlejícími lidmi, abychom dosáhli nějakého cíle (který máme rádi), pravděpodobně nejsme v souladu, ale je tu dost společných rysů, které podporují týmovou práci. V "polis" tedy hledáme lidi, kteří mají rádi většinu stejných věcí jako my. Je tu i další vrstva. Říkejme jí vrstva "jak" neboli vrstva moudrosti. Řekněme, že jsou dva lidé a oba milují sport. Oba milují hokej. Oba milují vítězství. Oba trénují hokejový tým. A... zvolí si různé strategie. Téměř nevyhnutelně bude jedna strategie lepší než druhá. Ale pravděpodobně předem s jistotou nevíme, která to bude, a určitě se můžeme neshodnout! Můžeme sdílet lásku, cíl, "to", v co doufáme, a přesto se neshodneme na tom, jak toho nejlépe dosáhnout.
Abych to tedy shrnul... máme různé sady lásek a různé sady moudrosti. Když se snažíme žít a pracovat společně, pokud se pokusíme trochu přiblížit a rozpoznat, která je která, a pak o tom vést konstruktivní dialog, může to pomoci.
Co to má společného s Biblí? Inu... Bible nás má co učit jak o tom, co bychom měli milovat, tak o tom, co bychom měli dělat, abychom tyto lásky pěstovali a podporovali. Když přemýšlíte z hlediska náboženství - z toho, co nám Bůh sdělil, tvoří to jakýsi zásobník: náboženství >> kultura >> politika.
Dr. Steven Garber si všiml vztahu kultura>>politika: Ray Blunt v reakci na článek Dr. Garbera souhlasil a dodal toto: "Kultura je vždy a všude proti proudu politiky": "Kultura, zdravá kultura, může být proti proudu politiky; stejně tak nezdravá a nemocná kultura." Blunt pokračoval zajímavou poznámkou o úsilí Williama Wilberforce o ukončení otroctví: "Jednou z nejpozoruhodnějších věcí, které William Wilberforce kdy udělal, bylo napsání knihy. Jeho jediná kniha, 'Skutečné křesťanství', vyšla na vrcholu jeho desetiletého pokusu změnit britskou kulturu - její mravy a morálku - a ukončit obchod s otroky..... Z opakovaného neúspěchu těchto změn vzešla jeho rozsáhlá analýza toho, co Británii trápí - jedním slovem sobectví..... Pouze návrat k jádru pravého křesťanství zakotveného v pokoře a vedení služebníků, tvrdil, by Británii zachoval jako velký národ." Zde Blunt skutečně podniká další skok proti proudu. Podle našeho názoru se správně zaměřil na náboženství. Náboženství je proti proudu kultury. Je to to, co dělá kulturu zdravou nebo nezdravou.
George Washington ve své řeči na rozloučenou upozornil na zásadní souvislost mezi náboženstvím a politikou: "Ze všech dispozic a návyků, které vedou k politické prosperitě, jsou náboženství a morálka nepostradatelnou oporou." 1
V Bibli, v Matoušově evangeliu, to Ježíš učí,
"Jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? ...z hojnosti srdce mluví ústa. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vynáší dobré věci a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé věci." A tak je to i v tomto případě. (Matouš 12:34-35)
V Lukášově evangeliu v "Kázání na rovině" Ježíš říká,
"... dobrý strom nenese špatné ovoce, ani špatný strom nenese dobré ovoce.... každý strom se pozná podle svého ovoce. Lidé totiž nesbírají fíky z trní a hrozny z ostružinového keře." (Lukáš 6:43-44)
Ve své analytické knize "Nauka o životě" (z roku 1763) říká Swedenborg v podstatě totéž:
"Člověk, který má duchovní dobrotu, je morální a občanský člověk, protože duchovní dobrota má v sobě podstatu dobra a morální a občanská dobrota je od ní odvozena." (Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 13, Rogersův překlad)
Všichni něčemu věříme! Můžeme věřit, že neexistuje žádný Bůh ani zastřešující účel a že jsme všichni náhodným seskupením molekul s účely, které si sami vymysleli - a pokud tomu věříme, vytvoříme jinou kulturu, než když věříme, že existuje Bůh a účel a že máme milovat své bližní. Možná bychom měli říkat "víra je proti proudu kultury". Na tom něco je.
Někteří lidé věří v... pouze vědecký materiální svět. Žádný základní účel. Žádný posmrtný život. Žádná objektivní pravda. Žádné objektivní dobro nebo zlo. "To je moje pravda." "Jsem prostě takový, jaký jsem." Takový pohled na svět je mnohem jiný než náboženský a povede k jiné kultuře a jiným politickým cílům.
Náboženství má někdy špatnou pověst. Něco z toho je zasloužené... ale... počkat. Dobře se zamyslete. Opravdu se zdá, že dává větší smysl, že JE nějaký smysl, že fyzický vesmír zřejmě přeje životu a inteligenci a že pokud jsme bdělí, dostáváme záblesky vhledu do duchovních skutečností.
Náboženství v podstatě není o rituálech, církevních budovách nebo kněžích - je o opětovném spojení, o opětovném spojení s Bohem, který nás stvořil. On je "proti proudu" - pramen, "čistá řeka vody života" (Zjevení Janovo 22:1) v centru města, v Novém Jeruzalémě. On je zdrojem veškeré lásky a moudrosti.
Pokud se upřímně, věrně a pokorně snažíme pochopit a plnit Boží vůli, pokud "přestaneme konat zlo a naučíme se konat dobro" (Izajáš 1:16), pomůžeme vytvořit zdravou kulturu. Pokud vytvoříme zdravou kulturu, budeme schopni budovat zdravou politiku. Budeme schopni přetavit naše meče v radlice (Izajáš 2:4), a "přebývat v pokoji". (Izajáš 32:18)
Řeku můžeme znečišťovat, odklonit, přehradit, ignorovat. Nebo ji můžeme nechat, aby nás omyla, a zkusit pádlovat proti proudu a prozkoumat její prameny.
फुटनोट:
1. 1. George Washington, "Projev na rozloučenou, 19. září 1796", in The Writings of George Washington, ed. John C. Fitzpatrick, 37 svazků (Washington, D.C.: Government Printing Office, 1931-1940), 35:229
