Komentář

 

"Jsem bezcenný." Nebo... "Dělám, co můžu." Pravda, nebo lež?

Napsal(a) New Christian Bible Study Staff (Strojově přeloženo do čeština)

sign: you are worthy of love

1. "Jsem bezcenný." Nepravda.

Pán Bůh Ježíš Kristus nevyrábí harampádí. Má hlubokou lásku a záměr pro každého z nás. Nemusí to být snadno a trvale patrné a určitě není "spravedlivé", že někteří lidé mají více vnějších výhod než jiní. Ale Pán se na to dívá z nadhledu. Náš přirozený a duchovní život začíná ve stejnou dobu. Náš přirozený život je něco jako raketový stupeň; rozjede nás a nakonec se vyčerpá a odpadne... zatímco náš duchovní život pokračuje dál a dál.

Stupeň urychlovače přirozeného života je životně důležitý. Dává nám šanci vyzkoušet/nevyzkoušet, vyzkoušet/nevyzkoušet, vyzkoušet/uspět. Každý z nás má rozdané karty přirozeného života. Nejsou stejné. Někdy dostaneme špatnou ruku a je to opravdu těžké. Ale... je tu a my ji musíme hrát. Jak k tomu tedy přistupujeme? Sobecky? Hořce? Zle? Naštvaně? Nebo se snažíme - a upřímně se snažíme den za dnem, rok za rokem - milovat Pána a milovat své bližní?

Trajektorie druhého stupně je mnohem lepší, pokud zvolíme nesobecký přístup. To NENÍ snadné. Ale JE to možné.

Existuje mnoho biblických pasáží, které o tom hovoří; zde je několik příkladů:

"Hle, stojím u dveří a tluču; uslyší-li kdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo 3:20).

"milosrdenství Hospodinovo je od věků až na věky pro ty, kdo se ho bojí" (Žalmy 103:17).

"Trpělivě jsem čekal na Hospodina a on se ke mně přiklonil a vyslyšel mé volání. Vyvedl mě také z hrozné jámy, z bahnité hlíny, a postavil mé nohy na skálu." (Žalmy 40:1-2).

Zde je také několik zajímavých úryvků z Arcana Coelestia:

"Veškeré vnitřní zkoušky obsahují pochybnosti o přítomnosti a milosti Pána, o spasení atd. Lidé procházející takovými zkouškami pociťují hluboké utrpení, dokonce až zoufalství." (Nebeská tajemství 2334).

"když je někdo vystaven pokušení, Pán za něj bojuje, přemáhá pekelné duchy, kteří ho napadají, a po pokušení ho oslavuje, to znamená, že ho činí duchovním." (Pravé křesťanské náboženství 599)

V Arcana Coelestia najdeme také toto: "Je také nesprávné myslet si, že protože v sobě máme jen zlo, nemůžeme přijmout dobro od Pána - dobro, které má v sobě nebe, protože je v něm Pán, a které má v sobě blaženost a štěstí, protože je v něm nebe." (Nebeská tajemství 2371).

Skutečná pokora NEznamená, že věříte, že "vy" jste bezcenní. Znamená to, že si uvědomujete, že zlo ve vás pochází z pekla a je bezcenné a že dobro ve vás pochází od Pána a je velmi cenné. Každé "ty" je touto směsí, přičemž má Bohem danou moc jedno odmítnout a druhé přijmout. I když se dostanete na temné místo, tato Bohem daná moc je vám stále k dispozici. Můžete se odvrátit od zla a přiklonit se k dobru a směs se postupně změní.

2. "Dělám to nejlepší, co mohu". Také nepravdivé.

Na opačném konci spektra je postoj "Dělám, co mohu". Ten je běžný; slyšíme ho často omílaný. Pravděpodobně si ho také sami často myslíme. Ale je to pravda? Děláme někdy opravdu to nejlepší, co můžeme? Možná občas. Ale pravděpodobně ani zdaleka ne tak často, jako když toto zdůvodnění vytahujeme!

Je to nenápadná věc. "Jsem v pořádku takový, jaký jsem," je částečně pravda. Bůh nevyrábí odpadky. A je třeba pozitivního postoje "umím to". Ale pokud si myslíte, že jste v pořádku takoví, jací jste, pravděpodobně tomu tak není. Takto to funguje: Dobré lásky a pravdivé myšlenky, které máte, JSOU "v pořádku takové, jaké jsou". Pokud jsou to věci, kterými řídíte svůj život, jste v pořádku. Jste na správné cestě. Ale vaše zlé lásky a falešné představy NEJSOU v pořádku takové, jaké jsou, a musíte se jich zbavit. Pokud to neuděláte, v míře, v jaké je používáte k řízení svého života, vás duchovně ovládnou a vytěsní dobro.

Zde je další zajímavý úryvek z Arcana Coelestia: "Stručně řečeno, nakolik se člověk řídí láskou k Pánu a láskou k bližnímu, natolik se řídí svým vnitřním člověkem; a z jeho vnitřního člověka pramení jeho myšlení a vůle a odtud také jeho slova a činy. Nakolik je však člověk ovládán sebeláskou a láskou ke světu, je ovládán svým vnějším člověkem, a odtud také vycházejí jeho slova a činy, nakolik se jim to odváží dovolit." (Nebeská tajemství 9705)

Naše vnímání toho, zda děláme to nejlepší, je nespolehlivé. Chceme, aby tomu ostatní lidé věřili. Chceme tomu věřit sami. Ale pokud nás ve skutečnosti ovládá náš "vnější člověk", není naše vnímání přesné. A my to nechceme vidět.

3. Cesta naděje.

Jsme tedy hodnotní, A je co zlepšovat. Jak stav sebemrskačství ("jsem bezcenný"), tak stav sebeuspokojení ("dělám, co mohu") nás odříznou od skutečného duchovního pokroku. První stav popírá Pánovu lásku a jeho schopnost nás proměnit. Ten druhý bagatelizuje naši skutečnou potřebu Jeho trvalého spasení.

Jakou cestou je dobré se vydat? Odstraňte zlo a faleš. Pěstujte to dobré a pravdivé. Poznejte a zvnitřněte víru, že nás Pán miluje, a také vězte, že s jeho pomocí se můžeme (a musíme) zlepšit.

"Přestaňte konat zlo, učte se konat dobro." (Izajáš 1:16)

"Obrať mě a já se obrátím, neboť ty jsi Jehova, můj Bůh..." (Jeremiáše 31:18)

"Pryč tedy s bázní, jste vzácnější než množství vrabců." (Matouš 10:31)

Bible

 

Jeremiáše 31

Studie

   

1 Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem.

2 Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi.

3 Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.

4 Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících.

5 Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti.

6 Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému.

7 Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského.

8 Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí.

9 Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.

10 Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého.

11 Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj.

12 I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více.

13 Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich.

14 Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.

15 Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není.

16 Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské.

17 Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje.

18 V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.

19 Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.

20 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.

21 Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.

22 Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže.

23 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti.

24 Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem.

25 Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.

26 V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný.

27 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad.

28 I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin.

29 Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají,

30 Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho.

31 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.

32 Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin.

33 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.

34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.

35 Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:

36 Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny.

37 Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, Hospodin.

38 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu.

39 A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou.

40 A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.