1. "Jsem bezcenný." Nepravda.
Pán Bůh Ježíš Kristus nevyrábí harampádí. Má hlubokou lásku a záměr pro každého z nás. Nemusí to být snadno a trvale patrné a určitě není "spravedlivé", že někteří lidé mají více vnějších výhod než jiní. Ale Pán se na to dívá z nadhledu. Náš přirozený a duchovní život začíná ve stejnou dobu. Náš přirozený život je něco jako raketový stupeň; rozjede nás a nakonec se vyčerpá a odpadne... zatímco náš duchovní život pokračuje dál a dál.
Stupeň urychlovače přirozeného života je životně důležitý. Dává nám šanci vyzkoušet/nevyzkoušet, vyzkoušet/nevyzkoušet, vyzkoušet/uspět. Každý z nás má rozdané karty přirozeného života. Nejsou stejné. Někdy dostaneme špatnou ruku a je to opravdu těžké. Ale... je tu a my ji musíme hrát. Jak k tomu tedy přistupujeme? Sobecky? Hořce? Zle? Naštvaně? Nebo se snažíme - a upřímně se snažíme den za dnem, rok za rokem - milovat Pána a milovat své bližní?
Trajektorie druhého stupně je mnohem lepší, pokud zvolíme nesobecký přístup. To NENÍ snadné. Ale JE to možné.
Existuje mnoho biblických pasáží, které o tom hovoří; zde je několik příkladů:
"Hle, stojím u dveří a tluču; uslyší-li kdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo 3:20).
"milosrdenství Hospodinovo je od věků až na věky pro ty, kdo se ho bojí" (Žalmy 103:17).
"Trpělivě jsem čekal na Hospodina a on se ke mně přiklonil a vyslyšel mé volání. Vyvedl mě také z hrozné jámy, z bahnité hlíny, a postavil mé nohy na skálu." (Žalmy 40:1-2).
Zde je také několik zajímavých úryvků z Arcana Coelestia:
"Veškeré vnitřní zkoušky obsahují pochybnosti o přítomnosti a milosti Pána, o spasení atd. Lidé procházející takovými zkouškami pociťují hluboké utrpení, dokonce až zoufalství." (Nebeská tajemství 2334).
"když je někdo vystaven pokušení, Pán za něj bojuje, přemáhá pekelné duchy, kteří ho napadají, a po pokušení ho oslavuje, to znamená, že ho činí duchovním." (Pravé křesťanské náboženství 599)
V Arcana Coelestia najdeme také toto: "Je také nesprávné myslet si, že protože v sobě máme jen zlo, nemůžeme přijmout dobro od Pána - dobro, které má v sobě nebe, protože je v něm Pán, a které má v sobě blaženost a štěstí, protože je v něm nebe." (Nebeská tajemství 2371).
Skutečná pokora NEznamená, že věříte, že "vy" jste bezcenní. Znamená to, že si uvědomujete, že zlo ve vás pochází z pekla a je bezcenné a že dobro ve vás pochází od Pána a je velmi cenné. Každé "ty" je touto směsí, přičemž má Bohem danou moc jedno odmítnout a druhé přijmout. I když se dostanete na temné místo, tato Bohem daná moc je vám stále k dispozici. Můžete se odvrátit od zla a přiklonit se k dobru a směs se postupně změní.
2. "Dělám to nejlepší, co mohu". Také nepravdivé.
Na opačném konci spektra je postoj "Dělám, co mohu". Ten je běžný; slyšíme ho často omílaný. Pravděpodobně si ho také sami často myslíme. Ale je to pravda? Děláme někdy opravdu to nejlepší, co můžeme? Možná občas. Ale pravděpodobně ani zdaleka ne tak často, jako když toto zdůvodnění vytahujeme!
Je to nenápadná věc. "Jsem v pořádku takový, jaký jsem," je částečně pravda. Bůh nevyrábí odpadky. A je třeba pozitivního postoje "umím to". Ale pokud si myslíte, že jste v pořádku takoví, jací jste, pravděpodobně tomu tak není. Takto to funguje: Dobré lásky a pravdivé myšlenky, které máte, JSOU "v pořádku takové, jaké jsou". Pokud jsou to věci, kterými řídíte svůj život, jste v pořádku. Jste na správné cestě. Ale vaše zlé lásky a falešné představy NEJSOU v pořádku takové, jaké jsou, a musíte se jich zbavit. Pokud to neuděláte, v míře, v jaké je používáte k řízení svého života, vás duchovně ovládnou a vytěsní dobro.
Zde je další zajímavý úryvek z Arcana Coelestia: "Stručně řečeno, nakolik se člověk řídí láskou k Pánu a láskou k bližnímu, natolik se řídí svým vnitřním člověkem; a z jeho vnitřního člověka pramení jeho myšlení a vůle a odtud také jeho slova a činy. Nakolik je však člověk ovládán sebeláskou a láskou ke světu, je ovládán svým vnějším člověkem, a odtud také vycházejí jeho slova a činy, nakolik se jim to odváží dovolit." (Nebeská tajemství 9705)
Naše vnímání toho, zda děláme to nejlepší, je nespolehlivé. Chceme, aby tomu ostatní lidé věřili. Chceme tomu věřit sami. Ale pokud nás ve skutečnosti ovládá náš "vnější člověk", není naše vnímání přesné. A my to nechceme vidět.
3. Cesta naděje.
Jsme tedy hodnotní, A je co zlepšovat. Jak stav sebemrskačství ("jsem bezcenný"), tak stav sebeuspokojení ("dělám, co mohu") nás odříznou od skutečného duchovního pokroku. První stav popírá Pánovu lásku a jeho schopnost nás proměnit. Ten druhý bagatelizuje naši skutečnou potřebu Jeho trvalého spasení.
Jakou cestou je dobré se vydat? Odstraňte zlo a faleš. Pěstujte to dobré a pravdivé. Poznejte a zvnitřněte víru, že nás Pán miluje, a také vězte, že s jeho pomocí se můžeme (a musíme) zlepšit.
"Přestaňte konat zlo, učte se konat dobro." (Izajáš 1:16)
"Obrať mě a já se obrátím, neboť ty jsi Jehova, můj Bůh..." (Jeremiáše 31:18)
"Pryč tedy s bázní, jste vzácnější než množství vrabců." (Matouš 10:31)


