Ve Slově je příběh o muži, jehož syn je posedlý démonem. Tento muž přivádí svého syna k Pánovým učedníkům a žádá je o pomoc, ale oni nejsou schopni démona vyhnat (Mk 9,14-18). Když Pán přijde, muž ho prosí o pomoc (Mk 9,22). A Pán mu odpovídá: "Můžeš-li věřit, tomu, kdo věří, je možné všechno" (Mk 9,23).
Toto je jen jeden z desítek evangelijních příběhů, v nichž Pán nabádá lidi, aby v něj věřili. Nová církev hlasitě a jasně učí, že nikdo není spasen pouze vírou - ale kdybyste znali pouze evangelium, mohli byste odpustit, že jste dospěli k závěru, že klíčem k nebi je víra. Pán přece říká: "Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen" (Mk 16,16).
Lidé někdy bojují s tím, jak Pán v evangeliu mluví o víře. Nemá smysl říkat, že lidé jsou spaseni jen díky myšlenkám, které mají v hlavě. Jedním z velmi zdůrazňovaných učení novokřesťanské církve je, že být užitečný je to, co vede do nebe a ke štěstí - a v nebi budeme stále rádi užiteční všem lidem kolem nás. Kvůli takovýmto naukám Nová církev někdy v lidech zanechává dojem, že víru je třeba považovat za poměrně nepodstatnou věc.
Nebeské učení však neříká, že víra je nepodstatná. Ve skutečnosti říká, že víra, která není spojena s láskou, není skutečnou vírou. Čteme: "Spásná víra, která je vnitřním uznáním pravdy, je možná pouze u lidí, kteří jsou ve stavu lásky" (Nauka o víře § 24). Jinými slovy, když nás Pán vybízí, abychom v něj věřili, zjevně tím nemyslí, že bychom měli přijmout myšlenky, kterým učí, a pak s nimi nic nedělat. Věřit v Pána znamená žít tak, jak nás učí žít On. Víra, která není spojena s tímto životem, není skutečnou vírou.
Tato myšlenka se velmi liší od představy, že na víře nezáleží. Když zdůrazňujeme výzvu k uskutečňování lásky, můžeme nabýt dojmu, že záleží jen na tom, co děláme nebo neděláme. Není tomu tak. Pán nám znovu a znovu říká, že pokud chceme nebeské štěstí, musíme v něj věřit.
Proč tolik záleží na tom, abychom v Něho věřili, by se dalo vysvětlit mnoha různými způsoby. Ale zde je jedno vysvětlení: Pána opravdu potřebujeme. Ve svém původním stavu mysli nemáme ani ponětí, jak moc Ho potřebujeme. Bez Něho děláme z věcí zmatek; bez Něho netušíme, co je skutečně dobré a co se jako dobré pouze jeví. On říká: "Beze mne nemůžete dělat nic" (Jan 15,5). Říká, že pro bohatého člověka je prakticky nemožné vejít do nebeského království - a pak říká: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno" (Mt 19,23-26). Bohatý člověk symbolizuje toho, kdo si připisuje zásluhy za všechny dobré věci, které mu Pán dal. Nemůžeme se zachránit vlastní silou, vlastní dobrotou nebo vlastním duchovním bohatstvím - je to jako snažit se protáhnout velblouda uchem jehly (Mt 19,24). Ale u Boha je možné všechno. Mít víru v Pána znamená tyto věci rozpoznat a mít je před očima. Jak se píše ve výše citované pasáži, víra je "vnitřní uznání pravdy" (Nauka o víře §24). A pravda je, že Pána potřebujeme.
Nejzářnějším důkazem toho, že ho potřebujeme, je učení, že bez něj nemáme nic než zlo. Tato myšlenka připadá mnoha lidem drsná a chmurná - ale pokud je pravdivá, pak stojí za naši pozornost, i když je těžké ji slyšet. A jde o to, že pasáže z Nebeského učení, které hovoří o tom, co máme bez Něho, nikdy nestojí samostatně: vždy jsou kombinovány s učením o tom, co můžeme mít s Pánem. Zde je jeden příklad:
Všechny lidské bytosti, bez ohledu na to, kolik jich je, Pán zadržuje od zla a ... děje se to mocnější silou, než by člověk mohl uvěřit. Vždyť každý je kvůli dědičnosti, s níž se narodil, i kvůli tomu, co získal vlastním jednáním, neustále nakloněn ke zlu, a to natolik, že kdyby ho Pán nezadržoval, každou chvíli by se bezhlavě řítil do nejnižšího pekla. Pánovo milosrdenství je však tak veliké, že ho každým okamžikem, dokonce každým zlomkem okamžiku, pozvedá, aby ho zadrželo od toho, aby se tam řítil. (Arcana Coelestia § 2406.2).
Uprostřed tohoto úryvku je těžká část: kdo miluje myšlenku, že všichni jsou nakloněni zlu? Úryvek však začíná i končí krásným poselstvím naděje. Pán nás všechny zdržuje od zla a činí tak mocí, která je mocnější, než si dokážeme představit! A činí to z čistého milosrdenství - milosrdenství, které nikdy nepřestává. S Ním můžeme mít něco mnohem lepšího než naše rodné sobectví; s Ním můžeme mít nebeskou radost. A On už pracuje a usiluje o to, aby se tato možnost stala skutečností. Je na dosah - nebeské království je na dosah (Mt 3,2; 4,17; 10,7). Ale sami se tam nedostaneme. "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno" (Matouš 19,26).
