Učení všímavosti
Mindfulness získává rostoucí popularitu jako sekulární praxe v každodenním životě. Je to spojení kontemplativních tradic, zejména buddhismu, a moderní vědy
Všímavost se učí meditací a dalšími praktikami, jako je chůze a všímavé jedení. Zahrnuje to věnovat bedlivou pozornost tomu, co se v přítomném okamžiku odehrává v těle a mysli člověka: vnímat bez snahy nebo spěchu k emocionálnímu soudu.
Člověk se tak brzy naučí vnímat, jak ho jeho mysl běžně odvádí od přítomného okamžiku. Aniž bychom si to uvědomovali, automaticky se zapleteme do starostí o budoucnost, přemítáme nad minulými chybami a necháme se rozptylovat proudem obrazů, fantazií a dalších pomíjivých a nedůležitých aspektů vědomí, které se nazývají „blábolení mysli“.
Učení všímavosti vyžaduje postoj otevřenosti a zvědavosti ohledně vnitřní zkušenosti. Také pochopení, že věci jsou takové, jaké jsou, spíše než takové, jaké by si člověk přál, aby byly. Duch laskavosti k sobě samému je nezbytný, má-li člověk rozpoznat pocity, myšlenky a pocity, které jsou nepříjemné nebo nežádoucí, aniž bychom před nimi zavírali oči.
Stav všímavosti
Když jsme se naučili kultivovat stav všímavosti, jsme schopni nezaujatě pozorovat obsah naší vědomé mysli. Namísto toho, abychom zacházeli s pocity, myšlenkami a pocity, jako by byly naše vlastní, jsme si uvědomili, že tyto zážitky jsou pouze pomíjivými mentálními událostmi: těmi, se kterými se nemusíme okamžitě ztotožňovat jako s naší součástí.
V důsledku toho si člověk ve stavu všímavosti pravděpodobně více uvědomuje myšlenkové pochody a nebude netrpělivě dělat ukvapené závěry, ani se nebude cítit zavalen tím, co se děje kolem. V takovém stavu je pravděpodobnější, že dokáže opustit to, co by ho jinak negativně ovlivňovalo, a v důsledku toho se cítí klidný a vyrovnaný.
Prostřednictvím tohoto procesu reflexe si mohou praktikující stále více uvědomovat cíle nebo hodnoty, které jsou hluboce smysluplné. Toto vyjasnění hodnot pak slouží jako základ pro výběr jednání, které jsou v souladu s hodnotami a cíli daného člověka.
Svedskoborgský pohled na všímavost
Vysvětlení, proč se neztotožňujeme s tím, co je v naší mysli
Je to docela radikální posun vzdálit se obsahům svého vědomí a vidět je, jako by nepocházely ze sebe.
Povaha toho člověka je taková, že by byl rozhořčený, kdyby mu někdo řekl, že jeho myšlenky a touhy...nezačaly v něm samotném. (Nebeská tajemství 6324)
Tomuto posunu by mohlo pomoci Swedenborgovo učení týkající se duchovního světa. To ale vyžaduje jiný způsob uvažování o realitě.
"Uvědomuji si, že málokdo věří, že je s nimi přítomen nějaký duch, nebo že duchové vůbec existují." (Nebeská tajemství 5849)
Navzdory tomu Swedenborg prohlašuje, že:
S každým člověkem jsou dobří a zlí duchové. ... Když k nám tito duchové přijdou, vstoupí do celé naší paměti a odtud do celého našeho myšlení....Toto... se mi během let neustálých zkušeností stalo tak známým, že je to běžné. (Nebe a Peklo 292)
Přidělení
Učitelé všímavosti říkají, že když se neztotožňujeme s obsahy vědomí, dokážeme lépe opustit to, co nás bolí. Z švédské perspektivy patří mezi příklady závist, chamtivost, zloba.
Upustit od pomíjivých sklonů je velmi odlišné od lpění na nich.
"To, co někomu vchází do úst, ho neposkvrňuje, ale to, co z jeho úst vychází, to ho poskvrňuje." (Matouš 15:11)
Co vychází z úst, vychází ze srdce – jinými slovy, je přivlastněno do vůle.
Zlo vstupuje do vůle, když je zadržováno v myšlenkách, je schvalováno a zvláště když se podle něj jedná, a proto je z něj potěšení. (Nebeská tajemství 6204)
Je pravděpodobnější, že zůstane v srdci, když věříme, že lákavé impulsy a temné myšlenky jsou součástí nás samých, protože pak se s nimi těsněji spojíme.
Protože věří, že to začíná v něm samotném, bere zlo za své, protože jeho víra způsobuje, že se to děje. (Nebeská tajemství 6324)
Samovyšetření
Učitelé všímavosti často mluví o pozornosti k myšlenkám a pocitům, aniž by posuzovali, zda jsou správné nebo špatné. To nám umožňuje jasně vnímat, aniž bychom ignorovali myšlenky a pocity, které jsou u nás skutečně přítomné.
Nedávno se však zjistilo, že to, čemu se věnujeme, posiluje nervové dráhy v mozku a že tyto dráhy můžeme změnit tím, že změníme místo, kam umístíme svou pozornost: ale to vyžaduje čas a správný druh úsilí. Podobně by Swedenborg poukázal na to, že pouze spoluprací s naším vlastním úsilím nás může Pán proměnit.
Vynaložit úsilí na pozorování naší vlastní mysli je důležité, pokud jde o praktikování toho, co Swedenborg nazývá sebezkoumáním – klíčově důležitou součástí pokání.
Ti, kdo neprozkoumají zlo svého myšlení a vůle, nemohou konat dílo pokání, (Nový Jeruzalém a jeho nebeská nauka 164)
Dokud se nejprve záměrně nezaměříme a nerozpoznáme své myšlenky a touhy po tom, jaké jsou, nemůžeme pak činit pokání a snažit se změnit ty, které běžně bavíme a které jsou nežádoucí.
Mír
Ve stavu všímavosti se zbavujeme neužitečných pocitů starostí a viny spojených s úzkostí a stresem, a tak nacházíme klid a související pozitivní pocity. Z švédské perspektivy, znepokojující duchové již nejsou přítomni v naší mysli, když se přestaneme ztotožňovat se sobeckou povahou jejich tužeb a myšlenek. Pak jim nebrání příliv dobrého andělského života a my zažíváme klid a mír.
"Neexistuje nic, co si člověk myslí nebo co chce, co by mohlo mít původ v něm samotném. Všechno do něj proudí; dobro a pravda proudí od Pána přes nebe, tedy prostřednictvím andělů přítomných s člověkem" (Nebeská tajemství 5846)
Další čtení
- Přítomnost duchů, Nebeská tajemství 5846-5866
- přidělování, Božská Prozřetelnost 78-81
- Pokání Pravé křesťanské náboženství 528-571
- Nebeský mír, Nebe a Peklo 284-290
...a užitečná kniha o všímavosti „Všímavost: Praktický průvodce k nalezení míru ve zběsilém světě“ od Marka Williamse a Dr. Dannyho Penmana.
