Je běžné, že si lidé myslí, že jsou zlí, protože se jim občas v hlavě objeví zlé myšlenky. Mohou si také myslet, že jsou dobří, protože se jim občas zdá, že se jim v hlavě objevují dobré myšlenky. Pán v Nebeských naukách učí, že se jedná o omyl - mylnou představu.
Nebe a Peklo 302 učí toto:
"Kdyby lidé věřili, že vše dobré pochází od Boha a vše zlé z pekla, pak by si nepřipisovali zásluhy za dobro v sobě a neobviňovali zlo. Kdykoli by mysleli nebo dělali něco dobrého, zaměřili by se na Pána. A kdykoli by mysleli nebo dělali zlo, hodili by ho zpátky do pekla, odkud přišlo. Protože však nevěříme v žádný příliv z nebe ani z pekla, a proto věříme, že vše, co myslíme a zamýšlíme, je v nás a z nás, činíme zlo svým vlastním a dobro poskvrňujeme svým pocitem, že si ho zasloužíme."
Jak zlí přidružení duchové dělají svou práci
Abychom pochopili, jak zlí duchové působí na lidi, je třeba zmínit, že všichni lidé mají nejméně dva dobré a dva zlé duchy spojené s vlastním duchem. Dobří přidružení duchové se snaží ovlivňovat lidi, aby konali dobro a byli dobří. Zlí přidružení duchové se snaží ovlivnit tytéž lidi, aby konali zlo a stali se zlými.
Je také důležité si uvědomit, že zlí duchové a dobří duchové poskytují podněty k tomu, aby se člověk stal zlým nebo dobrým. Mnohem důležitější než podnět je však reakce. Lidé mají vždy možnost volby a mohou se svobodně rozhodnout pro zlo nebo dobro. Jejich reakce na duchy rozhoduje o tom, zda se stanou zlými nebo dobrými. Platón to popisuje obrazem vozu se zlým a dobrým koněm, z nichž každý se snaží vést vůz svým směrem. O tom, kterým směrem vůz pojede, rozhoduje vozataj. Vozataj je člověk, který se zabývá životem. Další obraz, který ilustruje důležitost lidských rozhodnutí, má dva vlky. Jeden je zlý a druhý dobrý a často spolu bojují. O tom, který vlk zvítězí, rozhoduje, kterého z nich majitel krmí.
Zlé myšlenky, které se lidem objevují v hlavě, jim nepatří. Patří peklu a jeho vyslancům, zlým duchům. Tito zlí duchové chtějí lidi povzbudit, aby si tyto zlé myšlenky přivlastnili (což je termín, který znamená vzít si to, co patří jinému, a udělat z toho něco vlastního).
Předpokladem, který je nutný k tomu, aby lidé učinili zlo z pekla svým vlastním, je vědět, co je zlo a co dobro. Bez tohoto poznání jsou lidé nevědomí, a proto nemohou být zlí, neboť bez uplatnění svobody a rozumu není přivlastnění možné. A lidé nemohou uplatňovat svobodu a rozum, dokud nejsou plně dospělí. Do té doby nejsou schopni být zlí. Mohou dělat zlé věci, ale nejsou skutečně zlí.
Aby byli lidé skutečně zlí, musí dělat čtyři věci:
1. Dělat to, co je zlé.
2. Dělat to proto, že je to zlo.
3. Najděte v tom zlu potěšení.
4. Ospravedlnit zlo.
Lidé si nemohou přivlastnit zlo, pokud se jejich zlým přidruženým duchům nepodaří splnit všech pět následujících úkolů.
1. Prvním úkolem zlých přidružených duchů je vložit lidem do hlavy zlé myšlenky. Tyto myšlenky rozdmýchávají dědičné zlo, s nímž se všichni lidé rodí. Dědičné zlo je náklonnost ke zlu všeho druhu. Výraz "náklonnost" doslova znamená "proces změny". Zlí přidružení duchové doufají, že člověk bude na zlé myšlenky reagovat příznivě a stane se zlým.
Dědičná zla jsou pak sklony ke zlu. Jsou to také potenciální zla. Skutečným zlem se stanou teprve tehdy, až si lidé toto zlo přivlastní. Do té doby zla lidem nepatří.
2. Druhým úkolem zlých přidružených duchů je podněcovat lidi k tomu, aby se těmito špatnými myšlenkami zabývali tím, že v nich budou nacházet nějaké potěšení. To je začátek přivlastňování. Touha stát se zlým je silnější.
3. Třetím úkolem zlých přidružených duchů je povzbuzovat lidi, aby zlo ve svých zlých myšlenkách konali. Konání zla posiluje tendenci být zlý.
Aktualizace tohoto zla je pak blízko k dokončení. Zlí přidružení duchové však mají ještě dva další úkoly:
4. Čtvrtým úkolem je, aby zlí přidružení duchové vzbudili v lidech potěšení ze zlého jednání. Tato reakce vede lidi k tomu, aby zlo konali znovu a pak znovu.
5. Pátým a posledním úkolem zlých přidružených duchů je svádět lidi k ospravedlňování zla. Ospravedlnění je proces tvrzení, že to, co je zlé, je spravedlivé, a dokonce dobré. Když lidé ospravedlňují zlo, přivlastnili si toto zlo. Zlo pak patří jak zlým duchům, tak lidem. Zlo je aktualizováno. Prvkem ospravedlnění je potvrzení tohoto zla. Díky potvrzení (což znamená proces, při němž se něco velmi upevňuje) se lidé pravděpodobně nezmění. Například potvrzení ateisté pravděpodobně nezmění své přesvědčení.
Pokud lidé spolupracují se svými zlými přidruženými duchy, každý krok vede ke zvýšení jejich zlých sklonů a nakonec i zlých činů. S každým krokem v procesu přivlastňování je pro lidi těžší činit pokání a následně napravit svůj život. Přesto je pokání a náprava vždy možná, i když si lidé přivlastnili potvrzené zlo. Pán je ryzí milosrdenství a toto zlo odstraní, ale jen s krajním úsilím lidí.
Jak dobří duchovní spolupracovníci vykonávají svou práci
To, co bylo napsáno o úkolech zlých přidružených duchů, platí také pro dobré přidružené duchy v jejich úsilí, aby si lidé přivlastnili dobra od Pána a stali se tak dobrými. Jedná se o stejný proces. Dobré myšlenky, které se lidem objevují v hlavě, jim nepatří. Patří Pánu a Jeho vyslancům, dobrým duchům. Tito dobří duchové chtějí lidi povzbudit k tomu, aby si dobro, na které myslí, přivlastnili.
Předpokladem potřebným k tomu, aby lidé učinili dobro z nebe svým vlastním, je poznání, co je dobré a co zlé.
Aby lidé byli skutečně dobří, musí dělat čtyři věci:
1. Dělat to, co je dobré.
2. Dělat to proto, že je to dobré.
3. Radujte se z toho, co je dobré.
4. Přiznejte Pánu zásluhy za dobro.
Lidé si nemohou přivlastnit dobro, pokud se jejich dobrým duchovním společníkům nepodaří splnit všech pět následujících úkolů.
1. Prvním úkolem dobrých spolupracovnických duchů je vkládat lidem do hlavy dobré myšlenky. Tyto myšlenky rozdmýchávají dědičná dobra, s nimiž se všichni lidé rodí, a nebeské ostatky, které lidé dostávají, kdykoli se cítí milováni. Dědičné statky a nebeské ostatky jsou náklonnosti ke statkům všeho druhu. Protože výraz "náklonnost" opět doslova znamená "proces změny", dobří přidružení duchové doufají, že člověk na dobré myšlenky příznivě zareaguje a stane se dobrým. Dědičná dobra a nebeské ostatky jsou pak sklony k dobru. Jsou to také potenciální dobra. Skutečnými dobry se stanou teprve tehdy, až si lidé tato dobra přivlastní. Do té doby dobra lidem nepatří.
2. Druhým úkolem dobrých přidružených duchů je povzbudit lidi, aby se těmito dobrými myšlenkami zabývali, a to tak, že v nich najdou nějaké potěšení. To je počátek přivlastňování. Touha stát se dobrým je silnější.
3. Třetím úkolem dobrých přidružených duchů je povzbuzovat lidi, aby v dobrých myšlenkách konali dobro. Konání dobra posiluje tendenci být dobrý. Aktualizace tohoto dobra se blíží k dokončení.
4. Čtvrtým úkolem dobrých přidružených duchů je vzbuzovat v lidech radost z dobrého konání. Tato odezva vede lidi k tomu, aby dobro konali znovu a pak znovu.
5. Pátým a posledním úkolem pro dobré spolupracující duchy je povzbuzovat lidi, aby Pánu vzdávali chválu za dobro, které vykonali. Přičítat si zásluhy za dobro místo toho, abyste připsali zásluhy Pánu, není dobré. Když lidé přisuzují Pánu zásluhy za vykonané dobro, přivlastnili si toto dobro. Dobro pak patří jak dobrým duchům, tak lidem.
Kdykoli si lidé přivlastnili dobro, Pán toto dobro z nebe vloží do jejich přirozené mysli a nahradí jím opačné zlo, které Pán uspal, jako když uspal draka v příběhu o Jásonovi a Argonautech.
