V roce 2024 volilo ve více zemích více lidí než v kterémkoli jiném roce v historii lidstva. Ne všechny volby byly svobodné a spravedlivé, ale smysluplné celostátní volby se konaly v několika největších zemích světa (např. v Brazílii, Indii, Indonésii, Mexiku, USA) i v regionálně významných zemích, jako je Jihoafrická republika, Francie, Tchaj-wan a Spojené království.
Byl to tedy velký rok pro politiku a politické strany. Bohužel jedním z charakteristických rysů roku v mnoha z těchto zemí byla trpká polarizace, kdy lidé kvůli politickým rozdílům pravidelně uráželi a dokonce odsuzovali jiné lidské bytosti. A to bylo podporováno rozhořčovacím průmyslem sociálních médií, kde mnoho příspěvků a kliknutí jako by podporovalo hněv a dehumanizaci druhých lidí.
Je to důsledek některých přirozených tendencí. Lidé mají tendenci usilovat o začlenění a solidaritu, chceme být součástí skupiny. A jakmile jsme jednou ve skupině, máme tendenci tuto identitu zdvojovat a můžeme být v pokušení nechovat se k outsiderům příliš dobře. Zdá se, že to platí zejména pro politické skupiny, kde můžeme být přesvědčeni, že máme správný politický postoj k..., jak chcete: vakcíny, potraty, změna klimatu, imigrace atd. A pokud někdo tyto politické postoje nesdílí, nejenže se mýlí, ale pravděpodobně je to hrozný člověk a měli bychom se na něj a jeho stranu zlobit.
To není pro náboženský život povzbudivá situace. Jak by se měli křesťané v takové době chovat? Jaký přístup k politice MÁME zaujmout? Některé užitečné a zajímavé myšlenky jsou obsaženy v příběhu ze života Pána, jak je nastínil Curtis Chang a spol. v nedávno vydané knize "The After Party".
Při čtení Nového zákona nemáme tendenci o politice příliš přemýšlet, ale Ježíš vyrůstal ve velmi politickém prostředí. Jak víme z vánočního příběhu v Lukášově evangeliu (viz. Lukáš 2), Římská říše tuto oblast ovládala po několik desetiletí. Tento prostý geopolitický fakt ovlivňoval všechny aspekty života v této oblasti - zejména politiku.
V době Pánova narození otřásla oblastí řada povstání a římská politika. Jednou z nich byl vznik hnutí zvaného zélóti, jehož členové se chtěli zbavit římské okupace. Vedli daňovou vzpouru a vypalovali domy výběrčích daní, než je potlačilo římské vojsko. Vedl je muž jménem Jidáš, Jidáš z Galileje - z té části izraelské země, kde měl vyrůst Ježíš. Je tedy pravděpodobné, že Pán vyrůstal v oblasti plné protiřímských nálad. Byli zde však také Židé, kteří s Římany spolupracovali: Herodové z řad elity a výběrčí daní, které mnozí ostatní Židé považovali za zrádce.
Politické rozpory existovaly i mezi samotnými Židy. Farizeové a saduceové byli soupeřícími nábožensko-politickými stranami té doby; saduceové byli spíše elitní aristokraté a byli spokojeni se status quo pod vládou Říma, zatímco farizeové měli tendenci okupaci vzdorovat. Stejně jako v naší době panovalo mezi těmito znepřátelenými skupinami či stranami velké napětí a hněv.
Ježíš byl hádankou. Zdálo se, že miluje večírky (ne, ne politické večírky, skutečné zábavné večírky). Vzpomeňte si na všechny ty příběhy o tom, jak se účastnil večeří a svatebních oslav, jak zval lidi a přijímal pozvání. Tak moc, že ho kritici nazývali "žroutem a opilcem" (Matouš 11:19).
Tyto zábavné večírky vyvolávaly politické otázky a nutily lidi přemýšlet, na čí straně stojí. Někdy přijímal pozvání od farizeů (Lukáš 7:36; 14:1) ale také navštívil výběrčí daní (Lukáš 19:7). Farizeové se učedníků ptali, proč jedl s celníky (Marek 2:16).
Ježíšův společenský okruh také lidi mátl. Všimněte si, jak je v evangeliích představeno 12 apoštolů (viz. Matouš 10 a Lukáš 6): “Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský, který ho zradil."
Několik z nich je představeno pouze jménem, několik rodinnou příslušností, ale dva výslovně svým místem v tehdejších stranických politických sporech: celník (pracující pro římské okupanty) a horlivec (násilně vystupující proti okupaci). Ježíš záměrně a výslovně zahrnul lidi ze všech stran existujících politických rozporů. Přátelil se dokonce se Samaritány a setníky.
Z tohoto důvodu Ježíš čelil politickým zkouškám. Na stránkách Matouš 16, přišli farizeové a saduceové, aby ho vyzkoušeli, a žádali znamení z nebe. Tyto strany se v mnohém neshodly, ale shodly se na tom, že potřebují Ježíše přimět k tomu, aby se zapojil do tehdejších politických sporů. Chtěli Ježíše vyzkoušet, protože některá jeho předchozí znamení/zázraky byly politicky nejednoznačné:
Na jedné straně to, že nasytil pět tisíc a později čtyři tisíce lidí, naznačovalo, že chce vybudovat armádu vzbouřenců proti Římu a získat si loajalitu prostřednictvím jídla. Markovo evangelium dokonce vypráví o tom, že zástup byl rozdělen do družin a čtverců po stovkách a padesáti (Marek 6:39-40). To se muselo zdát velmi slibné zélótům a farizeům, kteří doufali ve vojenskou vzpouru, ale ohrožovalo to status quo, kterému dávali přednost celníci a saduceové.
Po obou těchto velkých piknicích však Ježíš zástupy propustil a odešel (Marek 6:45; 8:9), což naznačuje, že nebyl vojenským, ale náboženským vůdcem. Zélóti by tedy byli zklamaní a výběrčím daní by se ulevilo.
Pán zkrátka odmítl zkoušky. Jeho učení vždy přesahovalo politické spory a vyzývalo lidi, aby se zabývali svými vztahy s ostatními lidmi. Když v horském kázání oslovil posluchače v Galileji, řekl: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního a nenáviď svého nepřítele'. Já vám však říkám: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo s vámi špatně zacházejí a pronásledují vás" (Matouš 5:43-44).
Představte si, jak těžké muselo být pro většinou prozaický galilejský dav slyšet, že mají milovat nepřátele, kteří je utlačují. Možná ještě těžší, než by mohlo být pro Američany, kdyby jim někdo řekl, že mají milovat Donalda Trumpa nebo Joea Bidena.
Co z toho můžeme vydestilovat? Stále můžeme mít své skupiny, identity a přesvědčení. Můžeme vést oduševnělý dialog o dobrých a špatných způsobech, jak věci dělat. Ale nemůžeme se zbavit duchovních hodnot, jak se angažovat a jak se vztahovat k ostatním lidským bytostem. Může být obtížné překonat naše politické/sociální skupinové identity a z nich plynoucí politické resentimenty, ale vzorec, jak je nastíněn v knize Božská Prozřetelnost 94 je jednoduchý:
"Milovat bližního jako sebe samého znamená prostě nejednat s lidmi nečestně nebo nespravedlivě, nechovat k nim nenávist a nehořet pomstou, nemluvit o nich špatně a nepomlouvat je, nesesmilňovat je s jejich manžely a nedělat jim nic podobného. Může někdo nevidět, že lidé, kteří dělají takové věci, nemilují svého bližního jako sebe sama? Avšak lidé, kteří takové věci nedělají, protože jsou jednak špatné pro bližního, jednak jsou to hříchy proti Bohu, jednají se svým bližním čestně, spravedlivě, srdečně a věrně."
I tento úryvek se zdá být relevantní:
Když chybí láska, lidé nevidí na bližním nic jiného než zlo. Pokud na něm vidí něco dobrého, buď to zavrhnou, nebo si to špatně vyloží. Chtějí každého zkoumat a soudit a netouží po ničem jiném než po hledání zla, neustále se přiklánějí k odsuzování, trestání a trápení.
Lidé, kteří se řídí láskou, jednají zcela jinak. Sotva si na druhém člověku všimnou zla, ale místo toho věnují pozornost všemu dobrému a pravdivému, co v něm je. Když přece jen najdou něco zlého nebo falešného, vykládají si to v dobrém. To je vlastnost všech andělů, kterou získali od Pána, který všechno zlé ohýbá k dobrému (Arcana Coelestia 1079:2).
